Aveliňský kůň

09. 11. 2010 | † 28. 06. 2013 | kód autora: tHv

Aveliňský kůň                                                            

 

Původ a historie

Aveliňský kůň je pojmenován podle oblasti Avelengo v regionu Alto Adige, který je italský od roku 1918, nebo podle původní středověké osady Avellinum/Abellinum v jižních Apeninách.

 

Aveliňský kůň bývá nazýván bratrancem haflinga. Jedná se o chladnokrevné plemeno pocházející z hornatých oblastí severní, střední i jižní Itálie. Přestože aveliňský kůň vypadá jako robustní horský koník, v jeho žilách koluje orientální krev. S haflingem jej pojí původ po arabském hřebci El Bedavi XXII, narozeném v rakousko-uherském hřebčíně v Radovci (dnešní Radauti v Rumunsku). El Bedavi XXII byl v Rakousku připouštěn s menšími norickými klisnami. Na základě křížení arabské krve s chladnokrevnou vznikl dnes již vyhynulý typ Avellinum-Haflinger, tedy společný předek aveliňského koně s haflingem.

 

Na druhé straně je možné, že aveliňský kůň i hafling mají společný prapůvod se starodávným alpským těžkým koněm.

 

V Itálii ho v současné době najdeme v okolí Bolzana, Benáteka vToskánsku. Aveliňský kůňje považován za italské národní plemeno.

 

Popis

Hlava aveliňce je nepopiratelným důkazem arabských předků. Velké oči, široce rozevřené nozdry a malé uši dodávají koni inteligentní jemný výraz. Velkým kontrastem k hlavě je mohutně osvalený krátký krk, který předurčuje aveliňského koně k tahu.

Široké plece, hluboký hrudník, velmi široký hřbet s nízkým kohoutkem je symbolem velké tažné síly. I přes mohutnou svalnatou postavu působí tělo harmonickým sošným dojmem.

Uznávaným zbarvením jsou různé odstíny ryzé s bílou hřívou a ohonem. Někteří zástupci mohou mít hřívu s ohonem zbarvené více do žluta.

 

Kohoutková výška aveliňského koně dosahuje 150 cm. Nohy má krátké, svalnaté, v žádném případě nejsou těžké. Aveliňský kůň má kvalitní kosti a masivní zdravé klouby. Na spěnkách mu vyrůstají jemné rousy. Perfektně tvarovaná kopyta jsou z velmi tvrdé rohoviny.

 

Charakteristika

Aveliňský kůňje velice zdravé, otužilé plemeno. Mladí koně vyrůstají ve stádech na horských pastvinách. Vlivem řídkého horského vzduchu mají výkonnější srdce a plíce. Tato metoda přirozeného odchovu hříbat je nazývána alpung.

Aveliňský kůň se spokojí se skromnou pastvou a minimální péčí, pro místní farmáře je to ekonomicky výhodné plemeno. Další kladnou vlastností je poslušnost, otevřenost i ochota učit se novým věcem. Po chladnokrevných předcích zdědil mírnou, nevzrušivou povahu. O těchto koních je známé, že se dožívají značně vysokého věku (40 let).

 

Využití

Stejně jako jiná horská plemena se aveliňský kůň hodí k tahu. Pro italské farmáře je neocenitelný v zemědělství. Je používán především pro svážení sena ze strmých horských svahů. Právě jeho menší kohoutková výška ho činí obratným, snadno manipulovatelným v těžším terénu. Často je také využíván na práci soumara při přepravě nákladů do vysoko položených míst.

Některé rodiny využívají aveliňské koně i pro rekreační ježdění. Vlivem arabské krve disponuje poměrně rychlým jistým krokem a vytrvalostí předčí v horách mnohá lehčí plemena. Jejich povaha z nich činí bezpečné koně i pro nejezdce.

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.